Články
Závěrečné dojetí
Festival se zvolna blíží do svého finále nejen společensky, ale především filmově. Na stále lačné diváky čekají poslední projekce festivalových lahůdek, pozvané publikum ve Velkém sále po předání cen zažije, jaké to je, být o půlnoci v Paříži. Co tomu však včera večer předcházelo?
Jdeme do finále!
A je to. Na začátku se těch devět festivalových dnů zdá pokaždé jako doba, za kterou tu hosté stihnou zapustit kořeny, ale nakonec si letmý polibek nestihnou dát zdaleka se všemi, a jedou se sbalenými kufry narvanými použitými kostýmy domů. Samozřejmě až po závěrečném gala, které nás čeká dnes večer.
Den každého z nás jednou přijde
Začínají se na mně projevovat syndromy vyčerpání filmem. Včera večer v Puppu se mi začaly na plátno podloudně plížit zážitky z filmů již viděných. Tak jsem se na dnešek důkladně vyspal a má spanilá jízda pokračuje i nadále.
Hvězdné šampaňské je trhákem
Včera se festival dočkal dvou perlivých osvěžení. Jednoho filmově hudebního a velmi povznášejícího, druhého šumivě doslovného a mírně zvětralého. Ale už přestaňme mluvit v hádankách…
Nezdolatelný strom života
Spousta diváků začíná s pokročilými hodinami projekcí zapomínat na slušné vychování, houfně a hlučně opouští v průběhu filmů kinosály, nevypíná si zvonění, a dokonce se nestydí vyřizovat si hovory přímo z filmové sedačky.
Konec se vyplatí
Když celá ta sláva první červencový pátek začíná, člověk si říká, že bude velmi komplikované těch devět filmových dní přežít bez psychické a fyzické újmy. Pak si však festivalové dny nastaví své vlastní tempo, a než se jeden naděje, míří festival do cílové rovinky.
Nadechnout se v modrém světle
Po několika osvobozujících zážitcích jsem byl včera večer a dnes ráno neomylně ujištěn, že jsem přijel na filmový festival. Absolvoval jsem tři typicky festivalové deprese. Paradoxně jsem za ně rád.
A stále přijíždějí ...
Mnozí z nás už přestávali doufat. Ale stalo se to! Mračna nad festivalem se rozestoupila a dnešní ranní nebe se vyklenulo modře, slunce svítí v plné parádě. Hvězdy tak mohou začít předvádět svůj přivezený šatník tak, jak si ho doma pečlivě naplánovaly, tzn. zbavený stále stejných bund, plášťů a jiných nouzových oteplovačů.
Nic proti papežovi
Dnes mi prosím dovolte být filmově o něco stručnější než jiné dny. Včera jsem poslední večerní projekci vynechal a střemhlav se vrhnul do víru festivalové společnosti. A dnes mě hlava přestala bolet až před chvilkou.
Nashle tam dole, olé!
Někdo tu nechodí do kina vůbec, a stejně Karlovy Vary přežije. A dokonce se mu tady líbí. Má na akreditaci správná písmena. Znějí BB.
Evžen je stále mezi námi
Po mírně rozpačitém rozjezdu, kdy jsem neměl při volbě filmových zážitků příliš šťastnou ruku, se začínají dostavovat žádané stavy kinematografické blaženosti. Jednou jsem už navíc zažil filmovou nirvánu.
Na Sibiři servírují kachnu
Během úvodního festivalového víkendu si počasí vybralo krutou daň. Včera skoro celý den pršelo a byla taková zima, že někteří festivaloví hosté zcela vážně uvažovali o tom, že svůj zdejší šatník rozšíří o rukavice, vlněný šál, nebo dokonce kožich.
Taxi na jméno Oliver Tate, prosím!
Včera večer to už vypadalo, že se sevřela mračna nejen nad Karlovými Vary, ale i nad mými filmovými zážitky. Počasí je pořád sychravě hnusné, ale nad mými filmovými volbami se naštěstí blýsklo na mnohem lepší časy. A to podstatně.
Na zem sklouzla v rámci kouzla
Druhý festivalový den poznamenala krutá zima a několik ledových sprch. Takovouhle zimu nečekal nikdo z nás. Hlavně ne organizátoři festivalových večírků. Filmové projekce se však odehrávaly zcela v souladu s programem, i když venku čerti na trakařích jezdili. A odpoledne se ve Velkém sálu Thermalu dokonce odehrálo kouzlo.
V kůži Markety Lazarové
Nejsledovanější filmovou událostí druhého festivalového dne se bez debat stalo slavnostní uvedení jednoho z nejlepších českých filmů všech dob. A protože na festival je žádoucí dostavit se v plné parádě, oblékla se Marketa Lazarová do úplně nového, digitálně vyčištěného kabátu.
Lesk a bída červeného koberce
Bublina splaskla. Je po slavnostním zahájení. Herci a herečky vyspávají kocovinu, my už však můžeme hodnotit, jaký byl slavnostní ceremoniál a následný večírek v hotelu Pupp, kdo se oblékl zcela příhodně, a kdo měl naopak se svým oděvem raději zůstat doma.
Společně v moři filmu
Na 46. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary bude v devíti dnech promítnuto 179 celovečerních filmů. Abyste se v této kinematografické záplavě náhodou neztratili, berte můj úvodní příspěvek na téma film třeba jako hozený záchranný kruh, který vám pomůže filmově neutonout. To světlo v dálce, to je maják, tam na vás čeká to nejlepší. Tak plavme spolu.
Ve stejný čas na stejném místě
Tak jako každý rok i letos se první týden v červenci stěhuje celá Praha a podstatná část zbytku republiky do západních Čech, do nejznámějšího lázeňského města. Výjimečně však nejde o nápravu podlomeného zdraví, devět dní se zde ukájejí kulturně-sociální potřeby.
Spouštíme speciál o MFF v Karlových Varech
Najdete tu všechno, co jste chtěli vědět o průběhu 46. ročníku karlovarského festivalu.
